POJĎTE, JIŽ PŘIŠLA CHVÍLE.

František Sís

Pojďte, již přišla chvíle, pojďte, mé oči jsou zlomené a ruce opouští síla. Nemám již z čeho žít, svou krev jsem vydýchal v sny: v sny divé rouhavé, v nichž padl bůh a já, v sny horké a žhavé, jež zmámily satana a mne, v sny jemné chvějící, jež milenku poslední mi vzaly, v sny smutné, opuštěné, jež zbyly mé duši vyhublé. Pojďte, již přišla chvíle. Dýchejte na mne svou vůni, dýchejte na mne svou sílu. Nehleďte tak na mne zdravýma očima, přivřete, protivný lesk skryjte v brvy. Vy, jichž ústa jsou zkřivena bolestí, líbejte mne v čelo, vy, jichž ruce jsou malé a bílé, mé tělo jimi přikryjte pozvolna. Vaše ruce zapalují požáry, z vašich úst sype se sníh. Co chcete. – Co chci. – Zničte – zbavte mne snů. –

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

1497. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Minulost a příští (Otokar Fischer)
  2. INTIMNÍ DRAMA. (Karel Toman)
  3. XVII. Vždy třetí s půlnoci – co, proč mě budí? (František Leubner)
  4. PRSTEN (Rudolf Medek)
  5. ABYS NEVIDĚLA. (František Taufer)
  6. XX. (Xaver Dvořák)
  7. ZPĚV SVATEBNÍ NOCI (Karel Hugo Hilar)
  8. Troska vášně. (František Sís)
  9. Modlitba večerní. (Otokar Březina)
  10. SLZA (Arnošt Procházka)