ÚL.

František Sís

ÚL.
I.
Včely horečně v úlu pobíhaly, odletovaly a spěšně vracely se obtížené medem a s nohama pokrytýma žlutým práškem. Těžce své zásoby pro zimu sbíraly. Mnohé v letu padaly umdlené dlouhou cestou, vysílené námahou práce, a mnohé zničily náhlé deště, bouře a ptáci nepřátelští. Stále pracovaly tiše, vytrvale, zásoby rostly jim, až naplněn byl dům jich a ony s bzučením blaženým čekaly zimu. 49 A přišel člověk. Marně bránily domu svého, pro bodnutí každé hynuly. A člověk nechal jim trochu medu, aby neumřely přes zimu hladem. A já si pravil: Včely lidské pracují svému člověku a rády, a chrání si člověka svého. A neví proto člověk jejich, má-li je nechat umřít v boji za sebe či hladem. II.
Lůna květin hýbala se a pohledům včel nabízela vůně své. A včely přiletovaly a v dlouhých polibcích ssály vonnou krev jich a odnášely do domů svých. A tam stavěly vonné kalichy, zlaté proudy do nich vlévaly, stříbrným prachem zasypávaly. A shromažďovaly bohatství svésvé, až kdy léto k zimě se sklonilo, a květy svadly a uschly. Tu uzavřely se v domech svých a ubily všechny, kdož nepracovali. A myslil jsem si: Nerozumné jsou včely, že pobíjí ty, kdož nepracují, neboť nepoznají, co hlad jest a slza. 50
Básně v knize Můj dům je opuštěn:
  1. JITRO.
  2. LEGENDA O MĚSÍCI.
  3. NECHCI TĚ KLAMAT.
  4. MŮJ HRAD JE VYSOKÝ.
  5. NESHASÍNEJ MĚSÍCE.
  6. MŮJ DŮM JE OPUŠTĚN.
  7. RUDÝMI KVĚTY DIVOCE VYSTEL.
  8. NAIVNÍ PORTRET.
  9. SKRYJ SE.
  10. ZAJDI.
  11. MÉ NOCI DLOUHÉ.
  12. V MŮJ ŽIVOT NEVSTUPUJ, ŽENO.
  13. POJĎTE, JIŽ PŘIŠLA CHVÍLE.
  14. SMUTKY JARA.
  15. VZNEŠENÁ PANÍ.
  16. NEJVYŠŠÍ SMUTEK JEHO.
  17. ŽNĚ.
  18. ZRCADLO.
  19. ÚL.
  20. ROUHAČ.
  21. [I.]
  22. [II.]
  23. [III.]
  24. [IV.]
  25. [V.]
  26. [VI.]
  27. [VII.]