Sentimentální ironie.
V sentimentální náladě mdlým hlasem slabě pěji,
kdy v temných alejích mých zahrad mrtví se procházejí.
V mé duši šero zelené do dálek temných svítí,
kam chodí myšlenky ušlé spát, jak začíná psů vytí.
Mollovými akkordy hudba v šeru táhle zní,
jako když dívka uštvaná nad svedeným mládím sní.
Bázlivé melodie puchem hrobu krev sýtí,
v mystickém sněhu chladnou vášně barbaři lítí.
V dálce lilie zprzněné v rezavých rakvích lkají,
kdy dívky vlnu ňader svých za peníz černý dají.
Básníka věnec zcuchaný z bezvlasé hlavy visí,
illusí pláč do výskotu života vždy se mísí.
Umění hymnu velebnou ulice ryk přehluší,
nadšení lidé dál pějí o idealech duší. – – –
Úsměv na tváři zmlkl všem, kdo zpěv můj poslouchají,
ústa má bolesti rosu z černalých květů ssají.
Bezkrevné lkavé toniny se zadumčivě chvějí,
já lhostejným smíchem mrtvoly všemu se, všemu směji.
47
OBSAH:
Umění3
Vlna štěstí4
Mysterium snění5
Snů horkých krev6
Čekání lásky7
Lásku chci8
Troska vášně9
Do mého nitra padal sníh10
Píseň11
Marně jsem polibek smýval12
Slza13
Květy opadaly14
Prchly illuse15
Smutek rozkoše16
Poslední světlo17
V duši mou se zakouszakous’ vzteklý pes18
Žijte jen19
Blíny v duši20
Úzkost duše22
Má duše prchá24
Pod nárazy hynu25
Bílé objetí26
[49]
Kde jsi, Ženo,Ženo –27
Na hlavu mou sypala rudé květy29
Kořist vášně30
Kletba lásky31
Hadové vylézají z doupat svých33
Rád mám mrtvá těla34
Rozkoše pěna vyráží na rty35
Mstivý zpěv37
V hrdé samoty své prchám39
Můj hrob vystelte rudými růžemi40
Rouhavá kantilena41
Modlitba42
Podzim mládí43
Jdu tmou45
Sentimentální ironie47
E: av; 2006
[50]