Sentimentální ironie.

Sentimentální ironie.
V sentimentální náladě mdlým hlasem slabě pěji, kdy v temných alejích mých zahrad mrtví se procházejí. V mé duši šero zelené do dálek temných svítí, kam chodí myšlenky ušlé spát, jak začíná psů vytí. Mollovými akkordy hudba v šeru táhle zní, jako když dívka uštvaná nad svedeným mládím sní. Bázlivé melodie puchem hrobu krev sýtí, v mystickém sněhu chladnou vášně barbaři lítí. V dálce lilie zprzněné v rezavých rakvích lkají, kdy dívky vlnu ňader svých za peníz černý dají. Básníka věnec zcuchaný z bezvlasé hlavy visí, illusí pláč do výskotu života vždy se mísí. Umění hymnu velebnou ulice ryk přehluší, nadšení lidé dál pějí o idealech duší. – – – Úsměv na tváři zmlkl všem, kdo zpěv můj poslouchají, ústa má bolesti rosu z černalých květů ssají. Bezkrevné lkavé toniny se zadumčivě chvějí, já lhostejným smíchem mrtvoly všemu se, všemu směji. 47 OBSAH:
Umění3 Vlna štěstí4 Mysterium snění5 Snů horkých krev6 Čekání lásky7 Lásku chci8 Troska vášně9 Do mého nitra padal sníh10 Píseň11 Marně jsem polibek smýval12 Slza13 Květy opadaly14 Prchly illuse15 Smutek rozkoše16 Poslední světlo17 V duši mou se zakouszakous’ vzteklý pes18 Žijte jen19 Blíny v duši20 Úzkost duše22 Má duše prchá24 Pod nárazy hynu25 Bílé objetí26
[49] Kde jsi, Ženo,Ženo –27 Na hlavu mou sypala rudé květy29 Kořist vášně30 Kletba lásky31 Hadové vylézají z doupat svých33 Rád mám mrtvá těla34 Rozkoše pěna vyráží na rty35 Mstivý zpěv37 V hrdé samoty své prchám39 Můj hrob vystelte rudými růžemi40 Rouhavá kantilena41 Modlitba42 Podzim mládí43 Jdu tmou45 Sentimentální ironie47
E: av; 2006 [50]