Bílé objetí.

František Sís

Bílé objetí.
V rozechvění tlumeném na úpal spánků mých polibek vložila horký a dlouhý, stříbrnou vláhou neznámých květů na sžehnutých rtech hojila mučivé touhy. Rozpuštěné vlasy ovíjela v sentimentálním opojení kol hrdla mého, vůní spájela žízeň očí mých v mystickém šumění rythmu klamného. Rukou chvějící prudce hlavu mou k ňadrům svým tiskla v ohnivém snění, v žhavých barvách tony rudými jásající hudba tajemně tryskla v bílém mlčení. V žhavý sníh náruče měkké spjala mne v bělostném objetí letem vlnivým, toužící jiskrou v jásotu krve zmámené vlekla v opojné zajetí dechem ohnivým. A já hořel v mysteriu nevyslovené melodie toužící něhy v záři slnící, akkordy rudými sálal v dálku tušení na neznámé břehy v illusi snící. 26