Mysterium snění.

František Sís

Mysterium snění.
Kdy smutný soumrak plaší černou silou umdlenou slunce zář, v němém tichu žeh vzpomínek kmitá se v duše mé stínech vířících, z nich v svitu bílém vznáší se bledá snivá tvář, letící její hled boří se v dráždivé vlnění zřítelnic jiskřících, suggeruje v zlomenou minulost život zmládlý tlumeným zachvěním, probouzí shaslé na rtech polibky, utonulé touhy závratných křísí objetí, zadumčivých resonancí van snáší opojným šuměním, schvacuje obnoveným žárem mrtvé něhy v kovovém sepjetí. V stínech oblačných vzdušný obraz blaha vznáší se v teskném snění, za harmonických nárazů tonů sklání se k hlavě mé rythmem ztišeným a šepce snivou hudbu mystickou duši v jímavém pění, proud vonného vzduchu zachvívá k mým skráním vzkříšeným. V rozkoši čisté cítím na čele vůni polibku v dechu tajemném, cítím, jak etherné ruce mne v měkkou náruč růžovou vinou, cítím, jak těsněji tisknou mne bílé lokty k ňader lilijím v dotyku jemném, cítím, jak v duši mou v ohnivém svitu se paprsky blaha čistého linou. 5