Snů horkých krev.

František Sís

Snů horkých krev.
Po duši mé rozlila se rudá krev, snů horkých krev, noc duše ozářila ohnivým žárem. V dusnou její komnatu ohnivý jazyk slét’, v tušení slét’, vzplanula prudce v jeku žhavém kouřícím varem. Temný vyšlehl z ní horečný vášně květ, krvavý květ, mámivým spíjící smyslným výparem. Sžehl duši zmámenou celý rozkoše svět, hořící svět, spájel ji v divém zardění vilným nahoty tvarem. Divoký ryk přerval pochmurný duše zpěv, závratný zpěv, jásavý i kvílící nad rozkoše démonským darem. A nitro zahlušil třeštivý hrubý řev, šílený řev, vyražený divokým vášně barbarem. Sřítilo se tělo v kleté rozkoše záchvěv, smyslů záchvěv, mávalo strhaným čisté duše cárem. 6