Mstivý zpěv.

František Sís

Mstivý zpěv.
Jsem syn zbojného mozku, nesmiřitelná krev vzdoru v mých cévách krouží, mně protiví se devotní massy otroků, jichž duše z vosku pokorně plivání, tlučení v tvář snesou, pak v modlitbu se hrouží. Sílu demona v sobě cítím a chuť, vrhnout se na banalní lůzy zástup podlý, suggerovat smělost, hypnotisovat odboj v jich nízká čela a s vítězným vytím vlastní jich rukou zbabělou rozmlátit, do všech stran rozmetat jejich modly, chuť za vlasy, za kůži vytáhnout z pozlacených doupat počestné manžele, kteří na cudnost metají zlata svého laso, kteří za hedbávu dary chtějí po panenských ňadrech porobenek slintat, se v lilií rose koupat, bohabojné manželky, které si v mihotu koberců, líných pohovek lokajů kupují maso, 37 chuť vybít ty stuchlé buržoy, na vždy utloucíutlouci jich kretenský řev, vrhnout se na jejich vypasená těla, zabořit, zaryt do nich tvrdé zuby rvoucí, rozsápat jich zbahnělé maso, do stok vypustit jich hnijící krev, rozdrtit jich parasitné mozky, urdousit jich duše páchnoucí, mohutným přívalem z mraků snést jich morový dech a v kraji čistém rozsvítit hrdým duším volným bílé slunce Lásky všech. 38