Kletba lásky.

František Sís

Kletba lásky.
Ve vilném výparu brlohu vášně dravé, v křečích smutku se vyděděnka svíjí, prodejný automat černý lásky rouhavé. Tajně ji líbali – veřejně plijí. Je sama. Může odhodit úsměvu masky, jimiž za peníze hostí, kdo přijde k rozkoši lživé. Je sama. A s ní jen předčasné vrásky a vzpomínky, takové strašné, mstivé Vzpomínkyvzpomínky. Blínu pláč v hrdlo ji škrtí, zžírá, snad vzpomíná na svá dětská, mladá léta. Drsná slza rty její bezkrevné hořce svírá. Všecko shnilo, rozpadlo. Po všem veta. Zdržená zoufalost všemi praská strunami. Válí se po zemi, hlavou divě tříská, vytlouci z ní vzpomínky, ty děsné vzpomínky smrtícími ranami. Rve, vše rve, vlasy, maso, vše – krev černá tryská. 31 Všecku ji vylit z bezšťávného, uvadlého masa, páchnoucího bahnem rybničním mrtvě. Vše vyssáto – vše cizí hrubou rozkoší – vše síla, vůně, krása, vše prohráno, vše v smutné, bídné bitvě. Kdosi jde. Rychle setřít slzy, rychle zjasnit líc. Kupec jde. Hahaha. Jde koupit si mrtvolu. S nenávistí, vztekem – se studem mu zírá vstříc – A kolem tupo, mrtvo – všecko tupé, mrtvé – v tupém mrtvém bolu. 32