Modlitba.

František Sís

Modlitba.
V chrámu Neznámého skláním kolena svá, spínám ruce své, abych setřásl s těla svého hrubé výpary hnijícího bahna světa, abych zmrvenou duši svou vznesl ve výše, kde neplane stuchlé světlo pozemské, abych melodií harmonickou profanními tony světa nerozrytou zapěl čistý hymnus Tajemnému, jehož neznám a nepoznám. Má duše v zapomnění modlitby se hrouží, sladkými tony spěje k Neznámému, jenž ovíjí ji vonným dechem svým, vine k srdci svému bílým polibkem. A mění se duše v lilie květ. 42