Kořist vášní.

František Sís

Kořist vášní.
Roztrhni mi šat na prsou svojí jemnou rukou, vonnou hlavu snivou přilož na mé srdce hrdé, uslyšíš v dráždivém tichu, s jakou štkavou mukou nese zdivočilých vášní balvany černé tvrdé, jež zdrtily všechny bílé city tlakem dravým, potřísnily stuchlým bahnem vše v zběsilé touze. I tvou čistou lásku sešlapou s úsměvem pohrdavým, až smyslných snů ukojí choutky rozmařilé pouze, až se nasytí chvějících ňader tvých plamennou vůní, až rosu kříšťalnou rtů tvých polibky hrubými zkazí, až citů tvých žár všecek vypijí z tajemných tůní, až divokými barvami tvou bílou duši pohází. Kořistí se staneš rudých plamenů vášně mstivé a zlomena zmírat budeš v trpkého zklamání bolech. Raději sama dřív zabij mne, zabij mé srdce lživé, raději sama dřív udus v mém hrdle smyslů svůdný dech, sama vyssaj rychle duši, život polibkem žhavého hada, vyssaj douškem jedním. Ať rychle tělo mé v smrti objetí padá. 30