Smutek rozkoše.

František Sís

Smutek rozkoše.
Rty žhnou v smrtícím žáru tvých polibků, srdcem monotonní klid vane. Ne, já tě nemiluji, z brutalních požitků oheň rozžhavené mrtvoly plane. Má krev hoří v bacchantickém tvém objetí, duší jde lhostejně hrobový chlad, ne, já tě nemiluji, v závratném chtivých smyslů sepjetí piji jen smutnou rozkoš tvých vnad. Sladkým jedem tvých půvabů lámu sílu svých bolestí, klamu duši, pálím ohně poslední, až vypiji z opojných ňader tvých v černé zvěsti píseň pohřební. 16