Improvisace.

Bohuslav Květ

Vyšel jsem za město. Smráká se. Večerní stíny se táhnou po obilních lánech. Udiven hledím v před a spíjím se. Ty dálky! Jezera stemnělá pod vánku jemnými dotyky se chvějící... Ach, moci tak duši svou vykoupat v hlubokých, v hlubokých těchto jezerech a býti křtem tímto obrozen a zcela novým člověkem se stát! Odhodit moci tak tu tížící kulturu, jež překáží čistotě citu i vnímání, a dovésti milovat silně a primitivně, jak znali jen Prarodiče v lesních svých slujích...

Patří do shluku

viola, tón, symfonie, cello, hudba, housle, struna, doprovod, šepot, ave

170. báseň z celkových 212

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. U jezera v lese. (Vincenc Furch)
  2. Pohádka o rusalce. (Rudolf Pokorný)
  3. REKONVALESCENCE. (Josef Rosenzweig-Moir)
  4. Z MELODIÍ SMUTKU (Adolf Bohuslav Dostal)
  5. XVII. Večer je v horách – snivou hrou (Karel Babánek)
  6. NOČNÍ VIOLY. (Antonín Klášterský)
  7. 2. Jako viola před sluncem (Václav Bolemír Nebeský)
  8. Jak krásně u nás bývalo. (Adolf Brabec)
  9. ZPÍVAJÍCÍ LABUTĚ. (Otakar Auředníček)
  10. PRAŽSKÉ NOCI! (Jaroslav Vrchlický)