Improvisace.

Bohuslav Květ

Improvisace.
Vyšel jsem za město. Smráká se. Večerní stíny se táhnou po obilních lánech. Udiven hledím v před a spíjím se. Ty dálky! Jezera stemnělá pod vánku jemnými dotyky se chvějící... Ach, moci tak duši svou vykoupat v hlubokých, v hlubokých těchto jezerech a býti křtem tímto obrozen a zcela novým člověkem se stát! Odhodit moci tak tu tížící kulturu, jež překáží čistotě citu i vnímání, a dovésti milovat silně a primitivně, jak znali jen Prarodiče v lesních svých slujích..slujích... 21