Své myšlénce.

Bohuslav Květ

Své myšlénce.
I. I.
Myšlénko má! Rci, kdo by víc pro tebe dal, než já! Slyšíš ty kletby, padající na mou hlavu? A tady stojím, oběť za tebe, však hrdý dosavad, a chvějící se rty šeptají: Nikdy nazpátek!
A já juž mnoho za tě dal a nazpět nepůjdu, nechť hřmějí salvy pokrytců a lotrů placených, já nemohu tě zaprodat za nepoctivý klid, raději padnu, vzdechnuv naposled: Myšlénko má!
II. II.
Chtějí tě sevřít železnými kruhy, Myšlénko, a uzavřít do žaláře pod sedmi zámky! Jsi příliš jim samorostlá a příliš smělá, rušíš je v klidných požitcích a v klidném šíbalství.
(Ti ubozí, jež právě odsoudili do sibířských dolů!) A všichni se shodují, že nutno tě vyhladit, na slavném koncilu se lesknou uniformy všech barev, starých i mladých, radikálů i konservativních. 47 Ale my se homericky smějeme... smějem se, Myšlénko má! Ať zavrou nás do žaláře a spoutají naše perutě! My suggescí vzdechů svých otřesem nebesy a vrhneme ohnivé blesky do srdcí, jež pomstí nás... 48