Odejdem...

Bohuslav Květ

Odejdem...
Oh, jak se třese to Město až v základech! Jed nezdravé Smyslnosti proudí žilami mužů i žen, ulice plny jsou nahých a hnusných nevěstek: hovado lidské bez uzardění obnažuje svou hanbu... Zmateny jsou jazyky těch, kteří se vůdci lidu zvou, dávno juž, dávno vymizel ze světa ten vzácný kov Poctivosti, na rozích náměstí a ulic tě čeká Zráda a Násilí, kamenná srdce soch bezduchých marno je křísit... Ó dítě, ó dítě mé, pojď, odejdem z tohoto Babylonu! Na jiný vzduch, kde vylíbáš mi všechnu hořkost z duše! Podej mi ruku svou a rychle, dnes ještě, odejdem, ať je to kamkoliv, ale jenom když odejdem!... 55