Ó bude den...

Bohuslav Květ

Ó bude den...
Ó bude den! já dávno tušil juž, že rozednit se musí. To nebyly juž noci, v nichž se nevěří, že možno dočkati se rána... naděje slunce příštího mne spřátelila i s hodinou hrůzy. Tvé, Pane, slovo útěchy já cítil zpívat v srdce hlubinách, a to je sláva Tvá, že’s zahynouti nedal smutnému děcku v cizích končinách... 57