Serenáda.

Bohuslav Květ

Serenáda.
Pojď, dítě, na má roztoužená ňadra, svou na rameni mém tvář spočinouti nech, já chci tě na klíně při hudbě vánku kolébati, sem tam, sem tam, a líbat na ústech! To bude příliš štěstí pro dvě srdce, že blízké růže oslzejí radostí... tak budu spit intimní touto hrou, že nepoznám již, zda z růží vůně to, či ze tvých krás a něžností... 35