Z koncilu stád...

Bohuslav Květ

Z koncilu stád...
Z koncilu stád na volný vzduch jsem vyšel, bych dissonance v duši své urovnal v soulad. A v uších mi znějí barbarské ryky hlasujících, a v sluch se mi vtírá řezavý tón okovů... Ó lidskosti! Ó ideje! Vy věčné přeludy! Viz řady žoldnéřů dle tempa v pochodu! Rozraz tu zeď, můžeš-li, hlavou svou! Však nezapomeň, horkokrevný snílku, též, že Sibíře jsou prostranné dost pro tvá křídla odvážná... 62