V nehostinných půdách.

Bohuslav Květ

V nehostinných půdáchpůdách.
Jak lituji tě, palmo Orientu, ó dítě Slunce, dítě žhavých obzorů, oh lituji tě, kterou vsadili v zem drsnou, nehostinnou a bičovanou bezcitnými Vichry, v zemi Severu! Nadarmo k nebi pneš svou korunu a darmo toužíš po paprscích slunečních, to není půda přející tvým rozmachům, to není okolí, kde mohla bys se uplatnit. A lituji, jak lituji tě, duše má, ty dcero Bouře, dcero velkých Záměrů, již v krotká stáda ta a pokrytecká vehnali! Násilím vehnali. Však nechci tvrdit přec, že marný je tvůj vzdor a marny hněvy tvé a poctivé tvé rozhořčení nad špínou těch oveček... Podobna Samsonu, vím, jednou Chrámem otřeseš a v zříceninách sebe pohrobíš i jejich Nepravost! 25