V nehostinných půdáchpůdách.
Jak lituji tě, palmo Orientu,
ó dítě Slunce, dítě žhavých obzorů,
oh lituji tě, kterou vsadili v zem drsnou, nehostinnou
a bičovanou bezcitnými Vichry, v zemi Severu!
Nadarmo k nebi pneš svou korunu
a darmo toužíš po paprscích slunečních,
to není půda přející tvým rozmachům,
to není okolí, kde mohla bys se uplatnit.
A lituji, jak lituji tě, duše má,
ty dcero Bouře, dcero velkých Záměrů,
již v krotká stáda ta a pokrytecká vehnali!
Násilím vehnali. Však nechci tvrdit přec,
že marný je tvůj vzdor a marny hněvy tvé
a poctivé tvé rozhořčení nad špínou těch oveček...
Podobna Samsonu, vím, jednou Chrámem otřeseš
a v zříceninách sebe pohrobíš i jejich Nepravost!
25