* * * Viď, za ruce se vezmem potichu

Bohuslav Květ

* * *
Viď, za ruce se vezmem potichu
Viď, za ruce se vezmem potichu
a hledat půjdem v modré pralesy chaloupku stvořenou pro štěstí lidí dvou, oh, pro nás, miláčku, chaloupku stvořenou!
Svět, jenž nás trpce zklamal tolikrát, dnes tiše opustíme, až se schýlí den, by nikdo nezvěděl o ráji duší dvou, by závisť nevnikla v chaloupku pro nás stvořenou. A budem sami pro sebe tam žít, svatí a nevinní, jak lidé v Pravěku: sám Bůh se potěší tím štěstím srdcí dvou a posvětí nám, věř, chaloupku naši milenou. 60