EMIL ZOLA.

Bohuslav Květ

EMIL ZOLA.
V dne světle střízlivém jdeš šedou krajinou, již oživuje všedních lidí pestrý dav, shluk hrubých balvanů tě časem zarazí, na blízku těly nahými se svítí splav... Ach, jak vše profanním to na pohled se zdá! Ze všeho cítíš čerstvě zmrvenou tu zem... Marně se točí zrak po čistém prameni a marně hledáš kolem stinných lesů lem. Tu náhle bouře v tmu zahalí celý kraj a v lidské hrůzy skřek se blesky kmitají... a když pak prohlédneš, krvavé růže zříš a nad hlavou tvou teskně vrby šeptají... 26