FRANCIE.
V Praze nepobyl jsem dobu dlouhou,
do ciziny láká mne to zas.
Znova puzen neurčitou touhou
dálek slyším slibující hlas.
Život v Praze, plný hnusu, špíny,
umělecký vzlet můj ubíjí.
Nízké prostředí mne žene do ciziny.
Nejvíc mne to táhne k Francii.
Veselo teď asi nadmíru je
v této slavné zemi nevěry:
od církve tam stát se odlučuje,
z far tam vyhánějí pátery.
Ke zkáze však vede tato cesta.
Proticírkevního upíra
uražený Pán Bůh těžce trestá:
děti nerodí se. Národ vymírá.
75
Že vše logicky k svým cílům běží,
na francouzském vidět národu.
Neboť čím je v zemi méně kněží,
tím je také méně porodů.
76