FRANCIE.

Josef Mach

FRANCIE.
V Praze nepobyl jsem dobu dlouhou, do ciziny láká mne to zas. Znova puzen neurčitou touhou dálek slyším slibující hlas. Život v Praze, plný hnusu, špíny, umělecký vzlet můj ubíjí. Nízké prostředí mne žene do ciziny. Nejvíc mne to táhne k Francii. Veselo teď asi nadmíru je v této slavné zemi nevěry: od církve tam stát se odlučuje, z far tam vyhánějí pátery. Ke zkáze však vede tato cesta. Proticírkevního upíra uražený Pán Bůh těžce trestá: děti nerodí se. Národ vymírá. 75 Že vše logicky k svým cílům běží, na francouzském vidět národu. Neboť čím je v zemi méně kněží, tím je také méně porodů. 76