TRIDENT.

Josef Mach

TRIDENT.
Daleko v Alpách Trident leží, zapomenout ho mohu stěží. Vždyť v životě mém plném strastí celý rok byl mi druhou vlastí. Dóm starý je tam s groteskní věží, moc vojska, prostitutek a kněží. Poslední stavy dva podle všeho od doby koncilu tridentského. Na náměstí tam stojí šerý kovový Dante Allighieri, který v své dlouhé básni líčí pekelné hrůzy a Beatrici. V tom starém městě u své milé žil jsem své nejkrásnější chvíle. Černá ta italská signorina zradila mne jak každá jiná. 77 O strašné peklem lásky chůzi bych vyprávět moh’ všecky hrůzy zrovna tak, jak je Dante líčí. Však mému duchu se to příčí. Nepokusím se radč o to ani, sic by mi ještě Italiáni v Tridentě pomník postavili. Ochraň mne před tím, Bože milý! Stát musil bych tam na náměstí a o ztraceném sníti štěstí. Já ani v podobě monumentu nechci přijíti do Tridentu. 78