VII. Má milá chodí po nábřeží.

Josef Mach

VII.
Má milá chodí po nábřeží.
Má milá chodí po nábřeží.
Ale kdo ji to provádí? Ten hezký hoch, té tváře svěží! Bože, to děvče vyvádí!
Dokonce, jak jsem šel teď kolem, jsem zaslech: „Pane kollego...“ Ó proč mi plníš srdce bolem, má Alfo i má Omego? vím, co v tváři tvojí zrádné ten lichý úsměv znamená, v té kráse, která neuvadne, má císařovno vznešená! – Já ještě skočím s mostu pro ni, bych skončil svojí lásky žel, jak k vůli Virginii loni. Tenkrát jsem si to rozmyslel. 33