RÁD BYCH SE ZA MLÁDÍM ROZLETĚL...

Josef Mach

RÁD BYCH SE ZA MLÁDÍM ROZLETĚL...
Celou noc pršelo. Vzduch je teď jasný. Par závoj průsvitný s vrchů se zved’. Horskou jdu cestou. Bože, jak krásný a jak je veselý ten boží svět! Krůpěje rosy se blýskají v trávě, v údolí burácí bystřiny spád. Opojná radost stoupá mi k hlavě. Tož je to pravda přec: ještě jsem mlád. Milenko moje v daleké zemi, neviděl jsem tě tolik let, o tobě neslyšel. Ale teď je mi, jak bych se k tobě vracel zpět. Co asi děláš, zda vzpomínáš na mne, a nebo jiného v srdci máš? Na naše naděje marné a klamné, kterak si na ně vzpomínáš? 71 Zdá se mi, jakobych celou tu dobu, co jsem tě neviděl, mrtev byl, jak bych teď na cestu vydal se z hrobu za tebou v dálce tří set mil. Hlavu chci položit ve tvoje ruce, přitisknout na ně horký svůj ret. Rád bych se za mládím rozletěl prudce, pít jeho něhu a pít jeho jed. 72