Noc v Chicagu
Noc bezhvězdná je, ale dole město
nesčíslnými světly plane všudy.
Noc bez hvězd je. Okamžik tento jest to,
kdy na lov chodí zlé i krásné pudy.
Pořádní lidé spí již u svých rodin,
opilci bdí a popíjejí v barech.
Ven vylákána temnem pozdních hodin
jde ulicemi neřest ve všech tvarech.
Ctnost nedočkavá na bílých sní ložích,
po hříchu touží a se hříchu leká.
Dobráci myslí si: „Jsme všichni v rukou božích.“
Pod mostem lupič na svou oběť čeká.
Obchodník chladný zisk svých spekulací
za spuštěnými sčítá záclonami,
s úsměvem na rtech po denní své práci
lid mladý spěchá na své noční flámy.
Vyvrhel lidstva pěti dílů světa
se k rozkoši či ke zločinu chystá,
a jako hmyz, jenž k světlu lampy vzlétávzlétá,
jdou lehkomyslníci v hanby místa.
Brutálně hudba zní a tanec smysly zpíjí,
drsný to paskvil o lásce a síle.
Lhát lásku namáhají s apatií
se prostitutky barevné i bílé.
97
A všecko opřádá svou smyslností
omamný parfum poskvrněné krásy,
zatím co venku káže o mravnosti
nějaká ženská od Armády Spásy.
Ze starých vlastí lodi zatím plují
sem přes oceán, jenž je kdesi v dálce.
Město plá světly: krásný drak v své sluji
hltavě čeká na přistěhovalce.
98