ODA NA ŽIVOT
(Čtena před premierou Dravce)
Nestrašlivější soku,
ponurý šermíři!
Tváří v tvář, oko v oku,
které je upíří,
tak stojím proti tobě,
který jsi tasil již,
ve zbroji ruce obě
můj pozdrav slyš!
Miluji tebe, který
se chystáš k útoku,
miluji tisícerý
způsob tvých úskoků,
miluji šalby tvoje,
v nich démon ukryt jest,
miluji tvého boje
pekelnou lest.
5
Mlád stál jsem před tvou zbrojí
nejbarbarštěji spit,
já hltal krásu tvoji,
tvých zraků třpyt,
já neměl žádných zbraní
tvou proklán již
a nevěděl jsem ani,
že útočíš.
Přemohl jsi mne arci
a ranil do krve,
já podobal se starci
poražen. Poprvé
chápal jsem duši tvoji,
strašlivý soupeři,
viděl jsem pěst, jež zbrojí
a potom udeří.
Od oné chvíle čelím
tvé mocné přesile,
rozlité zbraně scelím
a chytám zběsilé
6
útoky tvoje, kate,
jenž jsi jím skutečně,
zřím pohled, který mate
a spíjí bezpečně.
A přece, navzdor všemu
a pokryt ranami,
tváří v tvář tajemnému
běsu, jenž omámí,
snad jenom vlásek vzdálen
od prohry poslední,
sešlehán, rozlit, zkalen
v šílícím poledni:
Miluji tebe, volám,
živote, soupeři!
Miluji, neodolám
tvé zlaté kadeři.
Vždyť nejsi mužem ani,
jak zřím tě krve tmou,
jsi žena, v zadumání
já hltám krásu tvou.
7
Vrhni se na mne tedy,
rvi! Drť! Bij! Kraluj! Sraz!
Vetkni své zlaté hledy
do mých! Hloub! Hloub! Kdo z nás
krutého soka raní?
Čí pukne zbroj?
Nuž! Beze slitování!
V boj!
8