LXXXIV Paříž! To byl tvůj živel. Tam jsi žila vskutku,

František Zavřel

LXXXIV
Paříž! To byl tvůj živel. Tam jsi žila vskutku,
Paříž! To byl tvůj živel. Tam jsi žila vskutku,
těch týdnů několik se mihlo jako sen, kdo spatřil tě, byl unesen. Co přišlo potom, byla tíha smutku
a sebeničení. Často jsi myslela na píseň Paříže, na její sladký mam, na vtipy plné ducha, slůvka veselá, přesídlit jsi tam chtěla docela. Přesídlela jsi vskutku. Ale kam?