KDYŽ MILENCI...

František Rybář

KDYŽ MILENCI..KDYŽ MILENCI...
Když milenci se hebkým krokem blížili cestami, po nichž růží nasypány listy, již v branách, jež se v odlesk slunce hřížily, jim shasínaly lesklé zraků ametysty. Když v jeden lesk a v jedno třpytné záření v livreji zlaté sluhové je vzhůru vedli po mramorových bílých chodbách, v umdlení reflexem zraků zvědavých a svící zbledli. A když jim v záři světel hráli nokturno a vonná lože prachová jim uchystali, tu hrozné jalo smutno je a pochmurno, a celou noc pak v těžkých slzách proplakali. 9