POD OBRAZEM.

František Rybář

Z bílého rámu v melancholii se ovál tváře její ve skutečnost mění. Vlas stokrát zlíbaný jí čelo ovíjí, jež vzdala svému zaslíbení. Šla jitrem úsměvným a věřila, z květinek polních věneček si pletla, růžová byla, krásná. Šířila reflexy štěstí, mystického světla. Jak prudká vlna rozběhla se v lada, konopky skromné její byly družky. A k beránkům se přidružila ráda, líbajíc jejich nevyrostlé růžky. A znovu smála se a věřila, pohádky divné o princeznách četla. Růžová byla, krásná. Šířila reflexy štěstí, mystického světla. Ach, rty polootevřené, jež se v křeči přimknuly, jak rdí se! Vyzývá ještě, ještě rdí se též, a vášně vzdech jí zůstal v něžném ryse. Stajená lest jí zrakem prokmitá jak slídy odlesk v sešeřeném lomu, a zdá se mi, že něco vyčítá, jen nevím proč a nevím komu. A nevím také, melancholie kdy úsměv její do zajetí jala. Což se tak rychle radost vyžije? Do jakých krajů její teplo sálá? Do jakých krajů? – Hrůza propasti, jež v závrať smysly omámí! Jde smutna nyní chmurnou oblastí, jen její obraz visí nad námi. Z bílého rámu v melancholii se ovál tváře její ve skutečnost mění. Vlas stokrát zlíbaný jí čelo ovíjí, jež vzdala svému zaslíbení.

Patří do shluku

mína, milko, mílek, jinoch, kárat, zpěvec, úsměch, třesoucí, rákos, apollo

56. báseň z celkových 166

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Má milá. (Emanuel Züngel)
  2. XIV. Ušel Míně slavík, (Jan Vlk)
  3. 11. Nezná srdce, kdy a kde a jacý (Jan Kollár)
  4. LOUKY (Růžena Jesenská)
  5. Válka. (Josef Krapka-Náchodský)
  6. Dnes jsem viděl duši Její čistou, (Josef Holý)
  7. BĚLA. (Václav Jaromír Picek)
  8. 47. Moje lýra. (Jan Slavomír Tomíček)
  9. Svatba na Slavětíně. (Jan z Hvězdy)
  10. Již odvyknul jsem přísahám. (Ervín Špindler)