JSME ZVLÁŠTNÍ LID...
Jsme zvláštní lid!
Tak klidně jdeme dráhou vykázanou
a s Osudem se rvem’ o skývu chleba,
vždy dbalí splnit povinnost nám danou,
nechť v zápasu tom podlehneme třeba.
Vždyť bojujeme pro své idealy!
Nechť v cestě stojí nebetyčné skály,
my v před jdem’ po trní a ostrém hloží
a málo těch, jež před cílem zbraň složí.
Jsme zvláštní lid!
My veselí se na jevišti zdáme,
však klam to jen! – Nám do smíchu vždy není.
Nás strádání a žal a bolest láme
a v slzách svých jsme k smíchu donuceni.
[11]
Však v odměnu nám pouhý úsměv stačí.
Hned zapomenem’, co nás hryže, tlačí.
Za trochu chvály, trochu povšimnutí
v před do posledního jdem’ vydechnutí.
Jsme zvláštní lid!
Ač máme těžké existenční boje,
ač nevíme dnes, jak as zítra bude,
přec večer klidně zavřem’ oči svoje
ať kdekoliv. – Vždyť domovem jsme všude.
Ač trpké je to naše živobytí,
přec je nás mnoho, kteří jasně cítí,
že neměnili bychom ani s králi
za svoje tužby, svoje idealy.
12