JSME ZVLÁŠTNÍ LID...

Ruda Mařík

JSME ZVLÁŠTNÍ LID...
Jsme zvláštní lid! Tak klidně jdeme dráhou vykázanou a s Osudem se rvem’ o skývu chleba, vždy dbalí splnit povinnost nám danou, nechť v zápasu tom podlehneme třeba. Vždyť bojujeme pro své idealy! Nechť v cestě stojí nebetyčné skály, my v před jdem’ po trní a ostrém hloží a málo těch, jež před cílem zbraň složí. Jsme zvláštní lid! My veselí se na jevišti zdáme, však klam to jen! – Nám do smíchu vždy není. Nás strádání a žal a bolest láme a v slzách svých jsme k smíchu donuceni. [11] Však v odměnu nám pouhý úsměv stačí. Hned zapomenem’, co nás hryže, tlačí. Za trochu chvály, trochu povšimnutí v před do posledního jdem’ vydechnutí. Jsme zvláštní lid! Ač máme těžké existenční boje, ač nevíme dnes, jak as zítra bude, přec večer klidně zavřem’ oči svoje ať kdekoliv. – Vždyť domovem jsme všude. Ač trpké je to naše živobytí, přec je nás mnoho, kteří jasně cítí, že neměnili bychom ani s králi za svoje tužby, svoje idealy. 12