V DIVADLE.

V DIVADLE.
Je před divadlem... Tichý obecenstva šum se nese parterrem a galerií výše: ten hlučně baví se..se... ten vykládá svůj um..um... tam jiný směje se... a ten zas stojí tiše. – Ta klepem baví se... ta šátek tiskne k rtům... ta zívá..zívá... ta se směje..směje... a jiná parfum dýše. Teď: cililink! – a hudba počne tiše hrát: tón chvějivý a sténající letí v uši, a mnohému se v srdce zvláštní pocit vkrad’... několik zmlklo... naslouchají celou duší. Však ostatním se tichými být nechce zdát a šepcí dále, třeba, že to dojem ruší. Zas: cililink! – A opona jde vzhůru již... Teď zmlkne šum, a na jeviště každý hledí..hledí... ten hraje s sebou... onen zase sedá blíž... ten ku předu je nahnut... ten zas zpříma sedí. – Ta pohybuje ústy... ta se kloní níž... a jiná úsměv skrz růžové rtíky cedí. 66 Teď na jevišti výkřik, pláč a děsný kvil nám ve sluch tepá, úzkostí že srdce buší...: ten ošklíbá se, jak by utrejch pil... ten usmívá se, ten zas truchlí ve své duši. – Ta stírá slzy... ta pláč skrývá v smíchu díl... ta koketuje, myslíc, že to nejlíp sluší. Teď k smíchu něco... – Zase nové tváře zříš: ten smíchem koulí se... a ten zas sebou šije... ten stáhne tvář, a pohrdlivě hledí spíš. – Ta směje se, a jiná zas, jak žluč když pije..pije... ta mračí se... a ona kloní hlavu níž... – Jen kdo se směje vždy... a všemu? – Galerie!! 67