PÍSEŇ –
Učinil jsem resoluci,
že mi jeden máj
zardousí, neb znesmrtelní
moje σχεπτομαι –.
Že mi v duši rozervané
jarní povodní
nezabudky rozeplane
lásky pochodní,
že mne dále píti nechá
z toho kalicha,
neb mé cesty kamenité
jarem zadýchá.
Že mé steny hysterické
lidském o štěstí
k nějakému slitovníku
ráčí zanésti,
že mi jednou časně z rána
v světla náručí
stará větev zohýbaná
v okno zazvučí,
38
zazvučí a v prsten vlásků
z hlavy dítěte
pod polibkem víry čisté
zlatě vykvete – – – – –
Resoluce už se stala,
nelze ustoupit.
Buď ten kalich, nebo štěstí –
jedno budu pít!
Jedno přijde nevoláno
šílíc závratí –
to druhé snad resignace
v dobré obrátí –.
Rozhodl jsem jednou pro vždy,
že mi tento máj
zardousí neb znesmrtelní
moje σχεπτομαι –.
39
Mais puisque je naquis, sans doute il fallait naître.
Si l’on m’ eût consulté, j’aurais refusé l’être.
A. de Lamartine.