Chycený drozd.
Můj stryk byl ptáčníkem vášnivým.
Chytal a prodával drozdy.
Přes květen nedbaje zákazů
beskydské prosmýčil hvozdy.
Vybral ta střapatá ptáčatka,
když se jim kabátek shustil,
samečci počali zpívati,
kačky do svobody pustil.
Sestárl – potkám ho s ptáčetem –
Jak jde řemeslo? A spěchám.
Ni, to je kořist má poslední,
toho si pro stáří nechám.
Za měsíc přišel jsem do stryka.
Pták tich a vážný jak bača –
Stryku, to ptačisko vysmyčte,
nězpive – bedźe to Kača.
49
Mudroku, pod zobák podiv se,
jak se ten černý pruh stáčá –
Chceš učit starého ptáčníka?
Sameček – nimo*) že Kača.
Po letech stryka jsem navštívil,
sivý jak myš, ticho hledí,
z dýmečky obláčky vypouští,
krotký drozd na stole sedí,
sivý a tichý jak starý stryk,
vážný a hrubý**) jak bača –
Stryk se za ušima poškrabal –-
Synku, mel’s pravdu – je Kača.
Do lesů nělza víc. Ptáčátku
pohladil hlavičku jemnou:
Choć***) Kača, choć mi nic nězpive,
nech už tu dožije se mnou.
Tak také dožijou básníci.
Do světa písně ven pošlou,
smutek si nesou za výslužku
v samotu v budoucnu došlou.
*) Nimo = není pravda.
*) Hrubý = tlustý.
* Choć = nechť.
50