MĚSTO POD RADHOŠTĚM
Já mám Frenštát tuze rád:
neměl by se jmenovat
městem u tří děvuch snad?
Každá kvete lelují,
pověz, jak se jmenují?
Lomná život nespíná,
letí jako bystřina,
než ji chytí Lubina.
Třetí? – Jak bych řekl rád:
Bystrá! – Ale překřtívat
nelze, – to jen literát
od Západu trefí snad.
A tož Bystré – jak mu pad
název kmene na kabát.
V létě jedna šumnější
druhé: hladí, konejší,
jak je slyšíš zavolat,
nedovedeš odolat.
33
Již tě vezmou – blaze ti! –
čisté vlny v objetí.
Zamračenou hlavu zved’
až do mraků Radhošť-děd.
Den-li jasný a suchý,
hledí na tři děvuchy,
jimž v úpatí život dal:
Leťte, děti, s hor i skal
do roviny mimo kleč
a frenštatsku držte řeč!
Krátká, sladká, půvabná
a jak atlas hedvábná:
v předposlední slabice
zvoní přízvuk. – (Babice,
děvucha, šuhaj i kmet
mluví tak od věčných let.)
34
Komu protivný by byl,
vari od nás na sto mil!
Kmen ten akcent neprodá:
to je barva národa!
Všecko patří v jeden kruh
jako Otec, Syn a Duch:
tři děvuchy, Radhošť-děd
a řeč kmene jako med!
Do Frenštata pospěšte,
trojicí se potěšte;
ta vás bozká v líce hned:
tři děvuchy, Radhošť-děd
a řeč kmene jako med!
35