MĚSTO POD RADHOŠTĚM

Petr Bezruč

MĚSTO POD RADHOŠTĚM
Já mám Frenštát tuze rád: neměl by se jmenovat městem u tří děvuch snad? Každá kvete lelují, pověz, jak se jmenují? Lomná život nespíná, letí jako bystřina, než ji chytí Lubina. Třetí? – Jak bych řekl rád: Bystrá! – Ale překřtívat nelze, – to jen literát od Západu trefí snad. A tož Bystré – jak mu pad název kmene na kabát. V létě jedna šumnější druhé: hladí, konejší, jak je slyšíš zavolat, nedovedeš odolat. 33 Již tě vezmou – blaze ti! – čisté vlny v objetí. Zamračenou hlavu zved’ až do mraků Radhošť-děd. Den-li jasný a suchý, hledí na tři děvuchy, jimž v úpatí život dal: Leťte, děti, s hor i skal do roviny mimo kleč a frenštatsku držte řeč! Krátká, sladká, půvabná a jak atlas hedvábná: v předposlední slabice zvoní přízvuk. – (Babice, děvucha, šuhaj i kmet mluví tak od věčných let.) 34 Komu protivný by byl, vari od nás na sto mil! Kmen ten akcent neprodá: to je barva národa! Všecko patří v jeden kruh jako Otec, Syn a Duch: tři děvuchy, Radhošť-děd a řeč kmene jako med! Do Frenštata pospěšte, trojicí se potěšte; ta vás bozká v líce hned: tři děvuchy, Radhošť-děd a řeč kmene jako med! 35

Básně v knize Paralipomena: