ALŠI MRŠTÍKOVI

ALŠI MRŠTÍKOVI ke 14. říjnu 1921.
Medový starečku, nesem na ošatce upřímné své přání k Vaší šedesátce. Diváky, Diváky, v kotlině ležíte, vzácné vy starečky v klíně svém nosíte. Řekněte mu dneska blahopřejné slůvce, šak to švarně napsal o té své Habrůvce! Na své mládí hledí jak na krásnou bajku, vážně třímá dlouhou a kantorskou fajku. 45 Bože! Mladost přešla jako sen v pohádce, do teskných dní bzučí včely na zahrádce. Budou jej dnes chválit, budou o něm psáti, mně, staříku zlému, jest mu vykrákati: Napsal jste to pěkně o švarné Habrůvce, ale trousil zlý ton v jakési Silůvce. Moravský chlap nad tou formou ruce spíná: Ďábelská to pražská vysoká čeština! 46 Odpusť hříchy, Pane, nám i arestantům, ale Silůvky jsou vždy plurale tantum! „To mi na den slavný!“ blýská se Vám v oku! Šak jste mazal mládež přes čtyřicet roků! A s čím kdo zachází, na tom také sejde – praví Písmo svaté, a nad Písmo nejde! Sázel jste na dlaně rány všelijaké: když jste jednou chybil, no tak držte také! 47 Vinohrad jste štípil sobě moudrou hlavou: šak jste se s ním pávil před celou Moravou. Přilétla Vám na krk literátů smečka devátého října: je-li doma bečka? Jenom jedna bečka? Paní ruce spíná: vždyť jde také přáti Otakar Bystřina! No, já tam nebudu... Jinde kdes po světě... Možné, že bych slízl za svůj vinš po hřbetě. 48 Už nemějte za zlé bodavému střečku: bylo to jen špásem, medový starečku! Kdož Vám ruku stiskli, nech staří, nech mladí, vždy Vás vzpomínají, vždy Vás mají rádi! A kdyby ta bečka... (tak zavírám léčku) – tož mne též pozvete, medový starečku! 49