DYJE A DUNAJ

DYJE A DUNAJ
Ach v mládí sever! Zimy luté nás nedovedou přemoci, ni vichr, jenž jak děcko kruté plot láme, duje z půlnoci. Ach k stáří jih, v slunečné záři pražící v teplé kotlině Moravy dolní, kde se daří chřest, réva, mandle, turkyně. Jak lačně sladký nektar ssají, bzučíce v letním soumraku, noční dlouhozobí lyšaji z růžových květů tabáku. Kdo ještě na Slovensku sídlí, jenž jinde vybit napolo? Král motýlů s bílými křídly a rudým okem, Apollo! 29 Hvizd vrzavý. Smrtihlav nedlí tam, kde půlnoční vládne vzduch, jen tam, kde roste kaštan jedlý, břek, mahalebka, oskeruch. Melony, dyně, až se požne, jež chroustá národ veškerý, křís pravý, kudlanky nábožné, v révě Cerambyx Kaehleri. Kdo vrah pernatců, snad by lově, zvěř vzácnou trefil do hlavy: tož dropy Žitném na ostrově a v stepi jižní Moravy. Buď bratrem zvěr, květina sestrou! Zákony Indů kývají ti v duši, když jdeš faunou pestrou při Dyji a při Dunaji. 30 Ach, vždy za sluncem! V zbroji třpytné pod přílbou, štítem, strhna stan, přes Dunaj, přes ostrovy Žitné sestoupíš k Srbům na Balkán. 31