ROZMLUVA S OSUDEM
Jsi pán nad pánem, chacharem:
ač ambice jsem míval skromné,
Ty nebil jsi mne tatarem,
Tys cepem zrovna mlátil do mne.
„Vy, lidé, jste mi podruhy,
nahnuté třtiny, stébla zvadlá:
já biju podle zásluhy,
a škoda té, co vedle padla.
Dal jsem ti život před lety,
ne právě zlý a dlouhý skoro:
a jak’s ho užil, prokletý?
Co pravil ráz filosof Thoreau?
‚Život na tě čeká jak drak:
chyť se s ním do křížku, můj žáku!
Neb nikdy není špatný tak,
jak ty, s ním měřen, darebáku!‘“
36
Máš pravdu! Zasloužil jsem jen
vše, čím Tys přitiskl mne k hlíně:
však nech mne zhasnout v tichý den
při motýlích a při kalině:
až bude život v ústupu,
až v zem hodím kostečky bílé...
„Tak prach nad tebou udupu
a zakřepčím si při mohyle!“
37