Vánoční proslov.

Josef Flekáček

Když první člověk vyhnán z ráje a s mečem anděl za ním šel, když bral se v neznámé mu kraje a rajské sady opouštěl, tuď srdce stáhla bolesť žhoucí a hořce počal plakati, i slitoval se Všemohoucí, slíbil, že ráj mu navrátí, že pošle na svět svého syna, a uplynul věk za věkem – stalo se dle slov Hospodina, Syn Boží stal se člověkem. Jím lidstvu počlo blaho kvésti i ráj, ten dávno ztracený, a láska, klid, a mír a štěstí zas člověku jsou vráceny; a srdce lidí lásku hostí, jež jako hvězda zářívá, a všecky bližní s horoucností jak slunce teplem zahřívá. V modlitbu splývá zvonů znění, jest dojat každý hluboce a v pohnutí i rozechvění posvátné slaví vánoce. Ó vánoce! Nechť láska svatá je u nás věčně domovem – pak vzejde lidem doba zlatá a rájem bude naše zem!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

vánoční, stromek, vánoce, stromeček, ježíšek, dárek, jesličky, štědrý, jezulátko, betlém

136. báseň z celkových 342

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. SLUNCE. (František Soldan)
  2. Prosba. (Josef Kuchař)
  3. STŘEVÍČKY. (Josef Václav Sládek)
  4. První den jara. (Eliška Krásnohorská)
  5. Temné tušení. (Jan Evangelista Nečas)
  6. PANÍ HANĚ KVAPILOVÉ. (Adolf Bohuslav Dostal)
  7. Na Dušičky. (Rudolf Pokorný)
  8. VÁNOCE 1914 (Karel Dostál-Lutinov)
  9. Máje. (Albína Dvořáková-Mráčková)
  10. Vánoce Budoucnosti. (Milan Fučík)