Vánoční proslov.

Vánoční proslov.
Když první člověk vyhnán z ráje a s mečem anděl za ním šel, když bral se v neznámé mu kraje a rajské sady opouštěl, tuď srdce stáhla bolesť žhoucí a hořce počal plakati, i slitoval se Všemohoucí, slíbil, že ráj mu navrátí, že pošle na svět svého syna, a uplynul věk za věkem – stalo se dle slov Hospodina, Syn Boží stal se člověkem. Jím lidstvu počlo blaho kvésti i ráj, ten dávno ztracený, a láska, klid, a mír a štěstí zas člověku jsou vráceny; [3] Aa srdce lidí lásku hostí, jež jako hvězda zářívá, a všecky bližní s horoucností jak slunce teplem zahřívá. V modlitbu splývá zvonů zněníznění, jest dojat každý hluboce a v pohnutí i rozechvění posvátné slaví vánoce. Ó vánoce! Nechť láska svatá je u nás věčně domovem – pak vzejde lidem doba zlatá a rájem bude naše zem! 4