Zvony o vánocích.

Zvony o vánocích.
Vánoční svatý nastal časčas, mráz, plno sněhu tu leží – ve klidu spějí tichý sen zvony tam v kostelní věži. Hvězdičky planou na nebinebi, divná noc, velká a svatá – k zemi se snáší andělé, půlnoční chvíle již chvátá. Na zemi, nebi jedna zářzář, zvony se pohnuly v snění; nejmladší k druhým promluvil: „Z dáli sem zaznívá pění, pastýřské písně znějí sem, dětiček plesavé hlasy, zdá se mi, slyším varhan zvuk – co se to děje tam asi?“ Pohnul svým srdcem starý zvon: „Dlím věky dlouhé již tady, nic tak mou duší nechvěje, jak dnešní noc plná vnady.“vnady. 23 „NikdyNikdy tak rád v kraj nevolámnevolám, v nižádnou dobu, čas roční, jako dnes, milí druhové, v posvátnou chvíli tu noční.“noční. „NebeNebe se zemi otvírá, země se k nebesům tulí, Bůh Otec žehná laskavě lidem a dobré jich vůli; jásot zní k nebes výšinám: zrodil se Boha syn vlastní – svět plný blaha, radosti jest, a všickni lidé jsou šťastní.šťastní.“ Sotva že zvon tak domluvildomluvil, zvoník se ku věži blíží, libě se dneska usmívá, ač mnohá leta ho tíží. Šedivou hlavu vzhůru má, jindy ji ku prsoum kloní, z celého roku nejraděj zvoník dnes v půlnoci zvoní. Za chvíli zvony hlaholem zvoní do celého kraje, zpívá to, jásá radostně, hučí a duní to, hraje; 24 hlahol ten padá do srdcesrdce, lásku a mír, radosť značí, plesají dítky nevinné a starým je věru až k pláči. Jásot zní k nebes výšinám, zrodil se Boha syn vlastní – svět plný blaha, radosti jest, a všichni lidé jsou šťastní. 25