Máj a prosinec.
(Pro dvě dívky.)
První dívka.
Řekni mi, má družko nejmilejší,
zdali pak to uhodneš jen as:
„Který měsíc z roku nejvábnější?
který nejvíc lahody má, krás?“
Druhá dívka
(přemýšlí).
V zimě, když mráz krutý prsty štípeštípe,
kvítků není, ptáček nepěje,
s oblohy kdy chladný sníh se sype,
až se zdá, že všechno zavěje,
v zimě to as sotva, drahá, bude!
Již vím: Je to vonný, krásný máj!
Krásný máj, jenž květem voní všude
a kdy v slasti tone celý kraj.
První dívka.
Řekni mi, má družko nejmilejší,
zdali pak to uhodneš jen as:
„Který měsíc z roku nejvábnější?
který nejvíc lahody má, krás?“
11
Druhá dívka.
Máj to tedy, družko milá, není,
jak to z nové otázky tvé zřím.
Nu, počkej jenom ještě okamžení,
hádanku si ještě přemyslím!
(přemýšlí)
Pomoz mi, neb toho nedovedu,
neb mě aspoň přemýšleti nech!
První dívka.
Je to v zimě, v době sněhu, ledu,
a mráz kreslí květy na oknech.
Druhá dívka
(rozpačitě).
Aha! tuším již, co myslíš asi,
ale nevím toho jistě přec...
První dívka.
Stromky rostou divuplné krásy –
Druhá dívka.
Aj, má zlatá! Je to prosinec!
Vábnější je, nežli krásy máje,
s ním vždy přijdou blahé vánoce,
na stromečkách čarovných tu zraje
Boží lásky sladké ovoce.
12
První dívka.
Světla hoří, písně všude znějí,
jásot radostný se ozývá,
radosť září v každém obličeji,
v každém srdci radosť přebývá.
Druhá dívka.
Nebe samo k zemi teď se sklání,
slyšet s nebe pěti anděly,
z chrámů zvučí varhan jemné hraní,
v to zaznívá dítek veselí.
První dívka.
Narodilo se nám Jesulátko,
přineslo nám Boží smíření,
proto světu je tak blaze, sladko,
proto pějem v blahém nadšení.
Obě dívky.
Z růže vykvet’ kvítek krásy stkvoucí,
Bůh nám syna jediného dal,
ruce sepnem’ ku modlitbě vroucí,
by náš život blahem požehnal!
13