Radosť na nebi.

Josef Flekáček

Radosť na nebi.
Když hřeší lidé na zemi, andělé smutek mají a líce slzou zrosené si žalem zakrývají. I hledí s duší raněnou a pohříženou v bolu na lidi k země hlubinám s těch jasných výšin dolů. Když lidé dobře činí však, tuď vzlétnou k Boha trůnu a prosí: „Otče milosti, hleď k země svojí lůnu“lůnu, „pohleďpohleď na srdce šlechetná, na zemské svoje tvory, kterak nad nimi plesají andělů Tvojích sbory.“ Když dobré činí chudémuchudému, v nebi zří nejraději, tuď radostí se andělům až slzy v zracích stkvějí. 33 Ó kterak asi v tento čas na nebi radosť mají, když lidská srdce chudým se tak štědře otvírají. Jak zří na stromky planoucí, na dary lásky Vaší, jak všechny tyto oběti až k Boha trůnu snáší! Kdo chudým srdce otevře, lásku tu nebe splatí, co chudým dal, to tisíckrát mu štědře Pán Bůh vrátí. 34
Básně v knize Hlasy vánoční:
  1. Vánoční proslov.
  2. Vánoční strom.
  3. Před podělováním.
  4. Chudá matka.
  5. Máj a prosinec.
  6. Vánoční proslov.
  7. Poselství andělů.
  8. U nebeské brány.
  9. Útěcha chudých.
  10. Návštěva na hřbitově.
  11. Zvony o vánocích.
  12. Dárek upřímného srdce.
  13. Poděkování za dary.
  14. Po podělování.
  15. Radosť na nebi.
  16. Vyslyšená modlitba.
  17. Po vykonaném podělování.