Vánoční strom.

Vánoční strom.
Tmavá noc kouzelným jasem vzplála, zlatem hoří vážné čelo hor, k nebi zpěvy zní a díků chvála, šumí les a ozvěnou zní bor; „Narodil se Kristus, světa spása“!spása!“ „Sláva Bohu!“ radostně svět hlásá. Růže volá: „Děcku nebeskému vonný pách dám, sladkou vůni svou!“ Šeptá lípa: „Z medu květů jemu připravím já krmi lahodnou!“ Vážný dub jim v souhlas hlavou kyne: „A v mém stínu ať si odpočine!“ „Já snad oběť neměla bych žádnou?“ usmívá se jabloň košatá, „k nohám jeho jablka ať padnou, hleďte, jak jsem jimi bohatá!“ Třešeň plesá: „Plod mu dám svůj sladký, ať si pochutná na klíně matky“!matky!“ 5 Hrušeň, fík i každý keř tu praví, jaký dar Ježíšku uchystá; svatou noc tvor každý vroucně slaví, nejchudší má dar svůj dojista; jenom jedle jehličí má chudé – šeptá sobě: „Jaký dar můj bude“?bude?“ Stojí v lese plna smutných vzdechů: „nemohu„Nemohu nic Ježíškovi dát“!dát!“ Slzy roní do lesního mechu, jakýs hlas tu slyší šepotat; anděl jasný s nebe k ní tu letíletí, usedá na jehličnaté sněti. „Žes tak skromná, chudá, jedle milá,“ počal anděl hlasem líbezným, „láska Boží tebe vyvolila, abys byla stromem Kristovým; v záři světel zlatem budeš pláti, dary štědré budeš rozdávati.“ Jedle stojí v paláci i v chatěchatě, posvátné když přijdou vánoce, v třpytu světel září jako v zlatě, divukrásné nese ovoce; po věky již lidem září, hlásá: „Narodil se Kristus, světa spása“!spása!“ 6