SLUNCE.

František Soldan

Předek zřel v něm otce bohů – – Potom na svítilnu kleslo, když se zvykle na oblohu zemi ozařujíc vzneslo. A pak dlouho ideálem byl ten žár, jenž neumírá – vždyť se zdálo světu málem býti středem všehomíra. Pak duch ovšem začal bádat, z mlh že vstalo v dávnověku, a že stárne, začal hádat, že lne z nouze ku člověku – – Že má skvrny na svém šatu, a že čím dál méně svítí, a co horší – v děsném chvatu za jiným že musí jíti.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

vánoční, stromek, vánoce, stromeček, ježíšek, dárek, jesličky, štědrý, jezulátko, betlém

315. báseň z celkových 342

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Vánoční proslov. (Josef Flekáček)
  2. V NÁRUČI BOŽÍ. (Josef Václav Sládek)
  3. Vánoce Budoucnosti. (Milan Fučík)
  4. Óda na kalendář. (Alois Škampa)
  5. První den jara. (Eliška Krásnohorská)
  6. STŘEVÍČKY. (Josef Václav Sládek)
  7. Temné tušení. (Jan Evangelista Nečas)
  8. 13. Tak a tak. (Jan Petr Jordan)
  9. Pravá modlitba. (Václav Antonín Crha)
  10. Dušičky. (Alois Vojtěch Šmilovský)